Příběhy
 

Zažila jsem si spoustu zlého a o prázdninách se se mnou rozešel přítel. Nebyli jsme spolu dlouho, ale byla to rána. Zhroutila jsem se a přestávala jíst, protože jsem věděla, že to zabije mě a moc nemoc. V té době jsem vážila 45 kg na 164 cm. Jednoho dne mě našla máma doma v bezvědomí v křeči - epileptický...

Nikdo

30.10.2019

Schizofrenie mě provází již 20 let, kdy jsem v březnu v roce 1999 prožil toxickou psychózu (tzv. bad trip) po požití LSD. Poté jsem nevěděl vůbec kdo jsem a čí je to tělo, oči v zrcadle atd. Nebyl jsem schopný rozumně uvažovat. V červnu jsem odmaturoval na šestiletém gymnáziu Petra Bezruče s taháky, nebyl jsem schopen se učit. Poté to...

Na příjem jsem přišla sama, dobrovolně a s podrobnou lékařskou zprávou od mé psychiatričky. Hlavním důvodem byl hluboký depresivní propad s pocitem beznaděje, zoufalství, myšlenkami na sebevraždu (bez realizací) a s myšlenkami a plánem na těžké sebepoškození s již částečným sebepoškozením toho dne mého nástupu.

Byl jsem hospitalizovaný od 28. června 2019. S doporučením od lékaře jsem šel dobrovolně na centrální příjem v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Umístěný jsem byl na pavilon 23. Ošetřující lékař se mi nesnažil upravit medikaci, ačkoliv hypnotika by měla například se spaním pomáhat hned. Jen mával rukou, že musím vydržet. V prvním týdnu jsem se...

V této léčebně jsem byl ve svých dvanácti letech od 11. 3 do 28. 6. 1996, což je sice doba od dnešní vzdálená, ale jedná se o známá devadesátá léta a poukazuje, že i sedm let po revoluci si toto zařízení zachovalo komunistické srdce a řadů rysů komunistické krutosti v psychiatrických zařízeních a ústavech pro duševně nemocné.

Před loňskými Vánoci jsem vezl jako taxikář přes Václavské náměstí klienty, kteří odmítli zaplatit. Hádali jsme se a mávnul jsem na kolemjedoucí hlídku státní policie. Bavili jsme se asi pět až deset minut a policista začal být arogantní, takže jsem také reagoval arogantně. Kvůli tomu mě chytl za ruku a praštil se mnou o zem. Jeden mi klekl na...

Není to nijak složité, může se to stát komukoliv. Stačí tak málo, například při sportu, autonehodě či jiném úrazu hlavy. Začátek se zdá nevinný, ale skončilo to smrtí. Může se to stát komukoliv, proto jsem se rozhodl napsat příběh mého tatínka.

V roce 2017 jsem se dostala do stavu, kdy jsem několik dní nejedla, jenom jsem malovala. Manžel mne nechal odvést do nemocnice Ke Karlovu v Praze, kde jsem měla dobrovolný vstup na oddělení číslo jedna. Během tří dnů mi však hospitalizaci změnili na nedobrovolnou. Doktorka Kleinová měla podle mého názoru dost fašistický přístup, naordinovala mi...

V roce 2015 nás vyhodili z bydlení. Opila jsem se a pořezala, ale nešlo o ohrožení života. Byla jsem slovně agresivní a bránila se převozu. Chování ošetřovatelů na pavilonu 27 v Bohnicích bylo něco neskutečného a vyžívali se v trápení. Připadali mi jako agresivní až sadistické gorily. Sestry také uplatňovaly neadekvátní opatření. Nechtěly mi dávat...