Zavolání na tísňovou linku 112 předem velmi zvažte!

08.03.2020

Můj příběh ve zkratce: Při nevolnosti zavoláte na linku 112 o pomoc. Netušíte však, že záchranáři mohou rozhodnout, že vás odvezou do blázince. Nechcete, oni nesouhlasí s podepsáním negativního reversu (odmítnutí zdravotních služeb), a tak zavolají policii a odvezou vás nedobrovolně. Z blázince uniknete po nedobrovolném podávání antipsychotik (léky pro léčbu např. schizofrenie, léky používané ale i v případě jakéhokoli neklidu, při nesouhlasu s léčbou) až po několika týdnech. Nemůžete se nijak bránit, jste zavřeni pod zámkem, seberou vám mobilní telefon, nemůžete si nijak přivolat advokáta či jinou pomoc. Lékaři zmanipulují vaše příbuzné tak, že vám nejsou ochotni pomoci se dostat ven.

Teorie používaná v praxi: I kdybyste jeli se sanitkou dobrovolně, tak vás pak na psychiatrii mohou hospitalizovat nedobrovolně. V případě, že přijdete do psychiatrické nemocnice dobrovolně a jste hospitalizováni s vaším souhlasem, se ale vystavujete nebezpečí, že vám po nějaké době hospitalizaci změní z dobrovolné na nedobrovolnou - např. vám léčba nevyhovuje, trpíte nesnesitelnými nežádoucími vedlejšími účinky léků a chcete z nemocnice odejít. Zjistíte ale, že již odejít nemůžete, že vám byla dobrovolná hospitalizace změněna na nedobrovolnou. Myslíte si, že léčbu můžete odmítnout. To je ale jenom teorie, v praxi můžete dostat nedobrovolně jakoukoli léčbu včetně elektrošoků. Ano, čtete správně mohou Vám podávat jakékoli antipsychotika, elektrošoky i když netrpíte žádnou závažnou psychiatrickou nemocí, i když nemáte soudem nařízenou tzv. ochrannou léčbu. Soudce jenom na dálku formálně vysloví přípustnost převzetí do nemocnice, tj. odsouhlasí nedobrovolnou hospitalizaci a vše je již pouze v rukou psychiatrů. Údajně vám nepomůže ani tzv. dříve vyslovené přání. Kdybyste tedy předem sepsali, že nechcete užívat antipsychotika a nechcete aplikaci elektrošoků a tento text podepsali ověřeným podpisem a uložili u svého praktického lékaře, tak vám to nepomůže. Psychiatři si s vámi mohou dělat, co chtějí. Údajně to zákon umožňuje.


Můj příběh podrobně:

Nemohla jsem pokračovat ve vyšetření pacienta po afázii a apraxii (příznaky cévní mozkové příhody)

Jsem lékařka, neurolog s 25letou praxí a dne 27.2.2019 jsem ve svojí soukromé ordinaci během vyšetření pacienta utrpěla poruchu řeči. Prováděla jsem vyšetření EMG a ihned po začátku vyšetření jsem přestala ovládat elektromyograf (apraxie) a začala jsem hůře rozumět a hůře ovládat svoji řeč (senzorická afázie). Ve vyšetření pacienta jsem nemohla pokračovat. Moje zdravotní sestra odešla na WC telefonovat mojí matce, že se mnou je něco v nepořádku a chtěla po mojí matce, aby přijela situaci do ordinace vyřešit. (Moje matka jí řekla, že přijet nemůže, že je vážně nemocná.) Mezitím jsem na svoji sestru v klidu čekala, myslela jsem si, že je moje porucha jenom dočasná a že budeme moci ve vyšetření pacienta pokračovat. Sestra se vrátila do ordinace, podařilo se mi říci, že přístroj má technickou závadu a že budeme muset zavolat technika. Pacient si sám začal sundávat elektrody, které na něj zpočátku vyšetření nalepila sestra. Pacienta jsem slovně zarazila, že si elektrody sundám sama. (Je to velmi drahý materiál a mohl by se neodbornou manipulací poškodit.) Poté pacient z ordinace odešel. Byl dost naštvaný, že mu vyšetření nebylo provedeno a náhradní termín již nechtěl. Pak jsem svojí sestře dala telefonní číslo na svého partnera a chtěla jsem, aby mu zavolala, aby mě dovedl na neurologickou kliniku, kde mám svoji zdravotní dokumentaci. Pak jsem řekla svojí zdravotní sestře, aby přeobjednala čekající pacienty. Sestra odešla do čekárny.


Můj partner zavolal sanitku

Bohužel můj partner ještě před příchodem do mojí ordinace zavolal na tísňovou linku 112, protože se bál o moje zdraví. Myslel si, že mám mrtvici a chtěl, abych se dostala na neurologické oddělení co nejrychleji. Přišel do mojí ordinace a vzápětí již volali záchranáři a chtěli poradit, kde se ordinace nachází. Můj partner neměl již čas se doptat, co jsem po něm vlastně chtěla, proč jsem chtěla, aby přijel.


Záchranář zavolal policii ČR

Záchranář Bc. Vojtěch K. již během první minuty rozhodl, že mě odvezou na psychiatrii. Mluvil na chodbě s mojí zdravotní sestrou a my jsme neslyšeli, co mu vlastně moje sestra o mě vypověděla. (Po mém návratu z nemocnice sestra vypověděla, že se jí záchranář zeptal, jestli jsem byla agresivní. Ona mu odpověděla, že jsem agresivní nebyla.) Na psychiatrii jsem se  nechtěla nechat odvézt. Chtěla jsem podepsat negativní revers - odmítnutí zdravotní služby. Záchranář ale zavolal policii, aniž by nám vysvětlil, proč policii volá. Snažila jsem se vysvětlit, že se léčím na psychiatrii s úzkostmi, že jsem vedena pod diagnózou úzkostně-depresivní syndrom. Snažila jsem se říci léky, které užívám (Wellbutrin+Lyrica+Stilnox). Můj partner mi částečně rozuměl. Záchranář mi porozumět nechtěl.


Policisté mě odnesli na mojí kancelářské židli do sanitky

Po příjezdu policie ČR mě policisté na mojí kancelářské židli odnesli do sanitky. Nijak jsem se nebránila. V sanitce jsme se společně s mým partnerem snažili dovolat mému ambulantnímu psychiatrovi MUDr. Ing. Aleši U. Snažila jsem se dokázat, že netrpím žádnou psychózou, že trpím pouze úzkostí a syndromem vyhoření. Sanitka mě odvezla do Psychiatrické nemocnice B. Po příjezdu do nemocnice všichni ze sanitky vystoupili a já jsem ležela na lůžku. Do sanitky přišla lékařka MUDr. Petra Ch. (bez atestace z psychiatrie). Opakovaně jsem volala na svého přítele, aby přišel a pomohl mi s vyjadřováním. Lékařka ale nechtěla, aby můj partner byl rozhovoru přítomen. Vůbec jsem nevěděla, že je to lékařka a že jsem na příjmu v nemocnici. Myslela jsem si, že je to nějaká zdravotní sestra. Řekla jsem jí, aby zavolala moji kolegyni doktorku neurologie MUDr. Petru Fremundovou, se kterou jsem v minulosti pracovala v Nemocnici na Františku. Také jsem se ptala, jestli přijela moje maminka, které telefonovala moje zdravotní sestra. Tato osoba mi kladla nesmyslné otázky typu jak se jmenuji. Bála jsem se na tyto otázky odpovídat, protože jsem věděla, že mám poruchu řeči a že bych mohla odpovědět nesprávně. Chtěla jsem odpovědět "odmítám vypovídat", místo toho jsem odpověděla "nevím". Také mi přišlo divné odpovídat na otázku jak se jmenuji, když jsem záchranářům předložila svoji kartičku pojišťovny. Lékařka MUDr. Petra Ch. usoudila, že mám poruchu myšlení a že je narušen kontakt s realitou a poslala mě k hospitalizaci na oddělení 27 (oddělení nejakutnější péče).


Nebyla jsem nijak agresivní, přitom mě zdravotníci ihned chtěli přikurtovat

Na oddělení 27 mě místo pozdravu a místo toho, aby mě vyzvali, abych slezla z lůžka sanitky a přešla na lůžko na oddělení, mě velmi bolestivě uchopili za všechny čtyři končetiny a snažili se mě přikurtovat k lůžku. Opravdu velmi jsem se polekala a snažila jsem se vyprostit z bolestivého sevření končetin. Bránila jsem se a přitom jsem kousla zdravotní sestru Petru Valigurovou do pravé ruky a vysokého černovlasého sanitáře (nepodařilo se mi zjistit jeho jméno-zdravotníci nenosí jmenovky) do stehna. Přikurtovali mě k lůžku. Měla jsem obrovský strach. Ještě před hodinou jsem ordinovala ve svojí soukromé ordinaci a nyní jsem byla terorizována lidmi bez jmenovek, přikurtována k lůžku. Sestře a záchranáři jsem se okamžitě za kousnutí omluvila. Překvapivě mi rozuměli. Během několika minut mě zase z kurtů uvolnili. Dali mi nemocniční košili, abych se převlékla. Přišel také vedoucí oddělení MUDr. Ing. Adam Ž., MBA LLM. a pronesl několik zcela bezobsažných vět. Odpověděla jsem mu, že je asertivní. Dali mi injekci do hýžďového svalu a odvezli mě do samostatné uzamčené místnosti bez WC. Po nějaké době přišla sestra a já jsem jí řekla, že mám v 18 hodin výtvarku a že bych tam chtěla jít, aby mě pustili.


Od druhého dne jsem již mluvila normálně

Následující den jsem se probudila a mluvila jsem již normálně. Myslela jsem si, že mě propustí domů. Nechápala jsem, proč mě zadržují uzamčenou v místnosti bez WC. Stále jsem si myslela, že přijde neurolog a že mě přeloží na neurologii a provedou mi konečně vyšetření NMR mozku. Odpoledne přišel můj partner a já jsem ho moc prosila, aby mě odvedl domů, že mi již nic není. Dny plynuly a já jsem stále byla v samostatné místnosti. Po třech dnech jsem mohla během jídla vyjít na chodbu. Do nemocnice přišla i moje matka. Klekla jsem si před mojí matku na kolena a prosila jsem ji, aby mě z nemocnice dostala ven. Dne 1.3. 2019 si můj partner a moje matka domluvili s vedoucím oddělení 27 MUDr. Ing. Adamem Ž, MBA, LLM. (bez atestace) schůzku. MUDr. Adam Ž. se vydával za zástupce primářky MUDr. Evy S., která měla dovolenou. Dožadovala jsem se, abych mohla být této schůzky přítomna. Místo toho jsem byla uzamčena v pokoji. Moje matka i můj partner přesvědčovali MUDr. Adama Ž., aby mě z nemocnice propustil. Přesvědčovali ho, že mě mohou ve dvou 24 hodin denně hlídat. Vedoucí lékař moje příbuzné zpracoval tak, aby mi nebyli ochotni pomoci se z nemocnice dostat ven. Narušil tím vztah s mým partnerem a moji matkou. Dodneška mám v srdci nesmírnou bolest kvůli tomu, že mi příbuzní nepomohli. Chtěla jsem, aby mi zavolali advokáta. Také mi nepomohli. Já sama jsem nemohla učinit zcela nic, protože jsem neměla u sebe mobilní telefon. Sestry dokonce hlídali, abych nemohla telefonovat z telefonu návštěvy. Přitom v dokumentace je zaznamenáno lživě, že si rodina nepřeje, abych telefonovala.


Na nejakutnějším oddělení celé nemocnice (obdoba JIP) probíhala primářská vizita pouze 1x týdně

V pondělí 4.3.2019 proběhla primářská vizita s prim. MUDr. Milanem Š. Paní primářka MUDr. Eva S. nepřišla. Řekla jsem panu primáři, že nevím, proč jsem tady zavřená, že jsem měla afázii a apraxii - příznaky cévní mozkové příhody. Také jsem řekla, že bych chtěla kopii mojí zdravotní dokumentace, že si nepřeji užívat antipsychotika. Žádala jsem, aby zavolal neurologa. Pak do pokoje vkročil MUDr. Jiří D. a začal předčítat a vysvětlovat, že mám mánii a psychotické příznaky. S tímto jsem nesouhlasila. Proklamovala jsem, že mám úzkosti a deprese. Pak vizita beze slova odešla. Hrozně mě to naštvalo, protože jsem si myslela, že mě primářka pustí domů. Byla jsem již čtvrtý den zcela bez obtíží a chtěla jsem odejít domů. Nikdo mi neřekl, proč mě v nemocnici zadržují. Navíc jsem na sobě začala pociťovat nežádoucí vedlejší účinky podávaných antipsychotik (neuroleptik). Problém je, že na oddělení 27 přízemí podávají léky v roztoku. Nedařilo se mi předstírat, že je požiji a přitom je nepožít. Personál mě vždy donutil léky požít. Používají nejrůznější emoční a psychický teror. Vyhrožují, že k vám nebudou pouštět návštěvy, že o to déle setrváte na oddělení 27 atd... Po primářské vizitě jsem razantně odmítla léky užít. Sestra Agnesa Werkmannová mi řekla, že v tom případě mi to píchnou násilím a odešla. Omotala jsem si peřinu kolem pasu a hýždí a postavila jsem se ke zdi za postel. Sestra Agnesa Werkmannová si přivedla sestru Bc. Pavla Bočka a sanitáře Jiřího Homolku. Nijak mě nepřesvědčovali. Násilím mě vytáhli zpoza postele a položili na břicho a sestra mi násilím aplikovala antipsychotika do hýždě. Pak sestra odešla. Posadila jsem se na posteli a řekla jsem, že jsou na mě zlí. Bc. Pavel Boček se posadil ke mně na postel a objal mě kolem ramen a řekl mi: "Vždyť já jsem na Vás ale hodnej." Objetí bylo neuvěřitelně nádherné. Po těch dnech věznění, šikany, vyhrožování najednou objetí. Sanitář Jiří Homolka mi řekl: "A já na Vás nejsem hodnej?" Za několik minut po této příhodě přišla sestra a odvedla mě na vyšetřovnu za vedoucím oddělení MUDr. Ing. Adamem Ž, MBA, LLM (bez atestace). Řekl mi, že užívám antipsychotikum olanzapin (Zyprexa) a že mi budou přidávat ziprasidon (Zeldox). Řekla jsem mu, že nechci, že jsem měla přechodnou poruchu řeči a jsem již zcela bez potíží. Ptala jsem se, proč mi dávají antipsychotika. MUDr. Adam Ž řekl, že mám velmi závažnou psychiatrickou nemoc. Ptala jsem se jakou. MUDr. Adam Ž mlčel. Pak mi řekl, že mu mám podepsat souhlas s podáváním "stabilizátoru nálady" valproátu. Řekla jsem, že jsem užívala před hospitalizací již 20 let "stabilizátor nálady" pregabalin (Lyrica) a chtěla jsem, aby mi MUDr. Adam Ž. dal tento lék. S tím MUDr. Adam Ž. nesouhlasil. Podepsala jsem souhlas s podáváním valproátu jenom pod podmínkou, že mi ale nenasadí další antipsychotika.


Soudkyně odsouhlasila nedobrovolnou hospitalizaci

Následující den dne 5.3.2019 v 8 hodin mě přišla bez předchozího upozornění vyslechnout vyšší soudní úřednice Veronika Vyskočilová. Nemohla jsem si přivést žádného svědka, který by dosvědčil, co jsem při výpovědi řekla. Tentýž den odpoledne mi sestra předala dopis od Obvodního soudu Praha 8, kde mi soud oznamuje, že mi přidělil opatrovníka advokáta ex offo JUDr. Tomáše Rydvala a že mám právo si opatrovníka vybrat sama. Také tam bylo napsáno, že se bude konat soudní rokování dne 5. 3. 2019 v 7:30. Takže jsem se odpoledne dozvěděla, že se ráno v 7:30 konalo o mé osobě soudní rokování, na které jsem nebyla vůbec přizvána. Můj výslech se konal až v 8 hodin, takže až po soudním rokování. Na obálce bylo razítko z podatelny nemocnice dne 5. 3. 2019. Vyšší soudní úřednice Veronika Vyskočilová ho tam podala nejspíš, když odcházela po soudním rokování a po mém výslechu. Následující den 6. 3. 2019 mi zdravotní sestra donesla dopis, který přišel do nemocnice poštou. V něm bylo napsáno, že soudkyně JUDr. Blanka Petrásková vyslovila přípustnost s převzetím do nemocnice. Bylo tam lživě napsáno, že trpím bipolární afektivní poruchou se současnou fází manickou. (V mojí zdravotní dokumentaci je uvedena zcela chybná odborná úvaha: Vzhledem k afektivnímu nastavení měním diagnózu na bipolární afektivní poruchu.) Bylo tam lživě uvedeno, že moje zdravotní sestra údajně tvrdila, že jsem nechtěla pustit pacienta z ordinace. Bylo tam lživě uvedeno, že na tísňovou linku 112 zavolala zdravotní sestra z mojí ordinace. Bylo tam lživě uvedeno, že jsem nebezpečná svému okolí. Nechtěla jsem uvěřit, že by tohle bylo vůbec možné. Vůbec jsem nevěděla, jak se tohle mohlo stát. Soudkyně JUDr. Blanka Petrásková, se kterou jsem se nikdy nesetkala mě takhle odsoudila. Byl mi přidělen advokát ex offo JUDr. Tomáš Rydval, který mě měl zastupovat, se se mnou dosud nesetkal, nijak nekontaktoval mě ani mojí rodinu. (Později jsem se dozvěděla, až ze soudního spisu, že u soudního rokování svědčila MUDr. Eva P., která se vydávala za mojí ošetřující lékařku a kterou vůbec neznám a nikdy jsem se s ní nesetkala.)


Nespavost? Návrat do přízemí na neklid

Přechodně jsem byla na 2 noci umístěna do 1. patra oddělení 27, kvůli nespavosti jsem byla ale opět vrácena do přízemí. MUDr. Lucii J., která vedla 1. patro oddělení 27, jsem na kolenou prosila, aby mě nedávala zpět do přízemí, že mi tam chtějí lékaři (MUDr. Jiří D a MUDr. Ing. Adam Ź, MBA, LLM (oba bez atestace) ublížit. Moje prosby nevyslyšela. Nicméně ale souhlasila s mojí žádostí o přidání stabilizátoru nálady pregabalinu (Lyrica), který mi snižoval úzkost. Bohužel mi ho ale lékařka přidala v nedostatečné dávce. Během celé hospitalizace jsem trpěla neuvěřitelnou úzkostí a depresí. Bylo to zcela pochopitelné. Mnoho let jsem trpěla úzkostí, nespavostí, syndromem vyhoření, byla jsem vedena jako generalizovaná úzkostná porucha nebo jako úzkostně-depresivní syndrom. Užívala jsem vždy jeden druh antidepresiva+stabilizátor nálady pregabalin (Lyrica). Touto léčbou jsem byla kompenzována tak, že jsem mohla zcela normálně pracovat na plný úvazek a vést zcela normální život. V nemocnici mi tuto léčbu vysadili a nutili mě užívat antipsychotika. Během celého pobytu v nemocnici jsem trpěla neuvěřitelnou úzkostí a depresí. Ač jsem ateista, tak jsem v nemocnici uvěřila v Boha a začala jsem odříkávat Otčenáš, aniž bych se to někdy učila. Hrozně jsem se bála všech nežádoucích vedlejších účinku antipsychotik, které mohou být i pozdní tzv. tardivní dyskinézy. To jsou svalové stahy, které způsobují mimovolní pohyby končetin, mimovolní grimasování v obličeji. Tardivní dyskinézy se nedají nijak léčit, pouze omezit aplikací botulotoxinu.


Málo důkazů o tom, že je pacient psychotický nebo agresívní? Nevadí, pořídíme si je a zapíšeme si je do tajné dokumentace pacienta

Cizí pacientka si mě dne 1.3. 2019 lehla do postele. Oznámila jsem to sestře Agnese Werkmannové. Myslela jsem si, že sestra vybídne pacientku, aby vstala z mojí postele. Sestra mi řekla, že je to moje vina, že jsem neměla pacientku do svojí postele pouštět. Přišlo mi to jako zcela zcestné jednání. Pochopila jsem, že sestra tímto postupem chce vyvolat konflikt mezi mnou a pacientkou a případně pak dokázat, že jsem byla agresivní. Dále se mi na oddělení 27 stalo, že dne 11. 3. 2019 sestra Pavel Mikulík prudce vstal ze židle a šel směrem ke mně. Velmi jsem se polekala, že mi chce ublížit, a tak jsem zkřížila ruce před obličejem a ustupovala jsem po chodbě dozadu. Sestra Pavel Mikulík šel stále rychleji. Ušli jsme asi 10 metrů, pak sestra zabočil do nějakého pokoje. Velmi jsem se bála. Tato příhoda nebyla zapsáno do mojí skutečné dokumentace nýbrž do tajné dokumentace. O existenci této tajné dokumentace jsem přesvědčena kvůli tomu, protože MUDr. Tereza P. z oddělení 1, kam jsem byla z oddělení 27 posléze přemístěna, věděla o velmi traumatizujících příhodách, které se mi staly na oddělení 27 a četla je z PC. MUDr. Tereza P. také věděla o nedobrovolné aplikaci injekce dne 4. 3. 2019. Také věděla o tom, že dne 12. 3. 2019 jsem měla průjem a snažila jsem se u umyvadla na WC umýt. Nevěděla jsem ale, že WC je společné s personálem. Viděl mě tedy u umyvadla muž, který vyšel ze sousedního WC. Nevěřila jsem vlastním očím, že nemohu mít soukromí a možnost se umýt po nešťastné příhodě na WC. Dalším důkazem o mojí údajně psychoticitě bylo moje cvičení taichi. Cvičím taichi od roku 2002 a protože jsem v nemocnici trpěla velkými bolestmi páteře a ztuhlostí po nedobrovolném užívání antipsychotik, tak jsem na oddělení 27 často cvičila taichi. V mojí zdravotní dokumentaci je uvedeno, že cvičím obřadné pózy, že tančím před TV a podobné nesmysly. Strávila jsem na oddělení 27 mnoho dní a za tuto dobu nepřišel žádný psycholog ani zde není žádný program pro pacienty. 3x denně mi vnutili léky, 3x denně jsem dostala od sanitáře jídlo, přišel lékař a několik minut se mnou mluvil. Jinak se pacient musí zabavit sám. Byly to nejdelší 3 týdny mého života.


V normální nemocnici by mě po pádu se schodů poslali na RTG, v psychiatrické nemocnici mě přikurtovali k posteli

Při překladu 1. patra oddělení 27 z oddělení do přízemí jsem spadla se schodů. Při pádu jsem si vykloubila čéšku na pravém koleni, podvrtla kotník na levé noze a uhodila do hlavy. Nejhorší byla ta čéška. Normálně se to řeší sádrovou fixací nebo dlahou od třísla po kotník po dobu cca 4 týdnů a chůzí s berlemi. Distorzi čéšky na pravém koleni jsem měla již 3x a dobře vím, jak ortopedi postupovali. V psychiatrické nemocnici úraz vyřešili tak, že zatajili, že jsem spadla se schodů a zapsali do dokumentace, že jsem spadla na rovině. Sanitářka z 1. patra, která mě doprovázela, jednoduše zazvonila na zvonek a sdělila, že jsem upadla na rovině. Sanitáři mě zvedli a dali na invalidní vozík a převezli na oddělení. Sestra Agnesa Werkmannová nařídila, aby mě přikurtovali k lůžku. Kurtování proběhlo v oblasti kotníku, který byl právě vyvrknut. Sanitář Jiří Homolka mě odmítl přikurtovat. Sestra Agnesa Werkmannová odpověděla tomuto sanitáři, že se nesmí tolik vžívat do pacientů. Kurtoval mě tedy ten sanitář, kterého jsem v úvodu moji hospitalizace kousla do stehna - vysoký s černými vlasy. V normální nemocnici by provedli RTG vyšetření a zavolali na konzilium ortopeda. Až na stížnost mých příbuzných mi byl alespoň aplikován na klouby, které byly postižené, ledový obklad a analgetika. Žádala jsem po mých příbuzných donesení berlí. Moje matka telefonovala doktorce MUDr. Lucii J., jestli mi může přinést berle. Otázka berlí byla MUDr. Lucii J. zcela ukradená. Zeptala se mojí matky, jak se cítí a zapsala do dokumentace, že jsem lékařům lhala ohledně terminálního stádia mojí matky. (Přitom jsem nijak nelhala. Moje matka onemocněla v lednu 2019 srdeční arytmií, současně byla nalezena srdeční vada. Od té doby moje maminka není zcela kompenzována a je odkázána na pobyt doma s krátkými procházkami. Do ledna 2019 byla moje matka zcela zdráva.) Byla jsem umístěna na pokoj s psychotickou pacientkou, se kterou se nedalo navázat kontakt a která hýkala 24 hodin denně. Večer jsem vůbec nemohla usnout, a tak jsem se otočila k hýkající pacientce a oslovila ji, aby přestala. V tu chvíli přiběhla Agnesa Werkmannová a Pavel Mikulík a tvrdili mi, že jsem se dotkla ruky té pacientky a kvůli tomu mě okamžitě přikurtovali za ruce a za nohy k posteli. Když jsem prosila sestry, jestli bych si mohla dojít na WC, tak mi nasadili plenkové kalhotky na moje vlastní spodní prádlo. Takhle jsem zůstala celou noc až do rána. Nespala jsem strachy z toho, že mě může psychotická pacientka kdykoli uškrtit ani malou chvíli. Zadržovala jsem moč a stolici celou noc. V mojí zdravotní dokumentaci jsou uvedeny pouze 3 hodiny kurtování a navíc je pod kurtováním parafa a jmenovka primářky MUDr. Evy S, která však měla v té době dovolenou. Následující den přišel na návštěvu můj partner a když jsem mu řekla, že jsem nespala v noci ani na chvíli (navíc jsem již několik nocí před tím spala dohromady několik hodin), požádal MUDr. Adama Ž. o separaci do místnosti, kde budu sama a bude se moci vyspat. Byla jsem umístěna do uzamčené místnosti


Nedobrovolné podávání antipsychotik, nedobrovolná aplikace elektrošoků?

Dostala jsem nedobrovolně antipsychotika: olanzapin (Zyprexa), ziprasidon (Zeldox), Haloperidol, pak ještě na nespavost levomepromazin (Tisercin). Na konci mého pobytu na oddělení 27 jsem byla umístěna do uzamčené místnosti, kde mi vyhrožovali aplikací elektrošoků. Dne 16. 3. mi MUDr. Adam Ž. osobně přišel vyhrožovat nasazením lithia. Přitom mým příbuzným řekl, že mi léčba bohužel nezabírá a že mi musejí nasadit antipsychotika, která se aplikují pacientům při rezistentní schizofrenii (clozapin) nebo elektrošoky. Sdělil mým příbuzným, že on sám by si vybral elektrokonvulzivní léčbu. Dne 18. 3. mě těsně před primářskou vizitou vyvedli z uzamčené místnosti a posadili do sanitky a odvezli pryč z oddělení 27. Myslela jsem si, že mě odvážejí na oddělení, kde budu nedobrovolně dostávat elektrošoky. Byla jsem dovedena na oddělení 1 a umístěna do místnosti s 8 pacientkami na pokoji. Takže přímo z uzamčené místnosti z oddělení 27 jsem se dostala na oddělení s 8 pacientkami na pokoji. Dle mojí zdravotní dokumentace mi na konci pobytu na oddělení 27 byl náhle ziprasidon (ZELDOX) vysazen a poslední den nasazena první dávka paliperidonu (INVEGA).


Dobrovolný vstup neboli souhlas s hospitalizací

Pochopila jsem, že cesta ven z nemocnice je podpisem souhlasu s hospitalizací a následně podpisu negativního reversu. Lékaři na oddělení 27 mi tento dokument odmítali nechat podepsat. Na oddělení 1 jsem opakovaně o možnost podpisu tohoto dokumentu žádala MUDr. Terezu P. Ta s tímto mým požadavkem souhlasila až dne 25. 3. V období 25. 3. - 28. 3. jsem již antipsychotika neužívala. Pochopila jsem, že s žádným psychiatrem nebyla rozumná řeč. Ač jsem lékařka, tak mi nikdo nevěřil. Ač můj partner byl očitým svědkem události v mojí ordinaci, tak mu také nikdo nevěřil. MUDr. Adam Ž a MUDr. Jiří D. v moji dokumentaci provedli podvod a zapsali, že jsem byla psychotická již před hospitalizací v psychiatrické nemocnici. Přitom ze zápisu MUDr. Terezy P., která zaznamenala telefonický rozhovor s mým ambulantním psychiatrem MUDr. Alešem U, je jasné, že jsem nikdy psychotická ani manická nebyla, ani jsem netrpěla bipolární poruchou. MUDr. Ing. Adam Ž., MBA, LLM. a MUDr. Jiří D. svým lživým tvrzením uvedli v omyl ostatní psychiatry, se kterými jsem v nemocnici přišla do styku.


Na primářské vizitě na oddělení 27 jsem nebyl

Za celých 20 dní, kdy jsem byla na oddělení 27, proběhla primářská vizita pouze 2x. Dne 4. 3. 2019 s primářem MUDr. Milanem Š a dne 11. 3. 2019 s náměstkem zdravotní péče primářem MUDr. Markem P., MBA. Po mém propuštění z psychiatrické nemocnice jsem oba primáře navštívila a oba popřeli, že na té vizitě byli. Primářka MUDr. Eva S. nepřišla na vizitu ani jednou, nikdy jsem se s ní nesetkala. Není jasné, kde se měl o oddělení 27 v době dovolené primářky MUDr. Evy S. starat, kdo měl provádět odborný dozor a dohled nad neatestovanými lékaři MUDr. Jiřího D., MUDr. Evu P a MUDr. Ing. Adama Ž, MBA, LLM.


Posttraumatická stresová porucha

Po propuštění z psychiatrické nemocnice B jsem pochopitelně ztratila jakoukoli důvěru ve fungování lůžkové psychiatrické péče, ve fungování soudů a dodržování zákonů v otázce nedobrovolné hospitalizace. Psychiatři se snaží pacienta zadržet v nemocnici po dobu několika týdnů a vpravit do něj jakoukoliv cestou antipsychotika a/nebo mu provést elektrokonvulze dobrovolně nebo nedobrovolně. Pokud soud vyhoví nemocnici, což se stane ve většině případů, tak je pacient vydán na milost nebo nemilost psychiatrům. Pokud se pacient brání, pak mu je nasazena trojkombinace, čtyřkombinace antipsychotik, jako v mém případě. Lékaři se mě opravdu usilovně snažili zadržet v nemocnici i za cenu obrovského podvodu a lživé výpovědi u soudu. Po propuštění z psychiatrické nemocnice trpím posttraumatickou stresovou poruchou a třesem prstů, který mi znepříjemňuje jakoukoli jemnou činnost, výrazně se mi zhoršil rukopis.