Za básničku mne policie odvezla do blázince

29.04.2019

Chtěl bych se se čtenáři podělit o můj příběh, který se mi přihodil před několika lety. Bylo by fajn, aby v naší psychiatrii nastaly změny k lepšímu a jedna z cest, jak k lepšímu stavu dojít, je i zveřejnění příběhů bezpráví, které se na psychiatrii staly. Můj příběh začíná v roce 2012, kdy jsem přišel požádat o pomoc do tzv. výzkumáku, dřívějšího Psychiatrického centra Praha, nyní Národní ústav duševního zdraví. Na příjmu v ordinaci seděl MUDr. Jan Hanka (sedí na příjmu doposud).

Začal se mnou léčbu psychofarmaky, kterou jsem ze své minulosti neznal. Fajn, je to pro mě něco nového, doufal jsem, že mi to pomůže se dostat z mých úzkostných a depresivních stavů. K tomu jsem ještě docházel na další terapii do Fokusu. Léčba ve výzkumáku se však nějak nedařila. Uplynul rok, pak ještě další půlrok a mně bylo pořád špatně. Dnes již vím, že mi doktor Hanka předepisoval špatné léky. To se může stát, léku je spousta a najít ten správný může někdy zabrat nějaký čas.

Problém je v tom, že pan doktor mi pak později klade vinu za to, že on něco neumí. Jednoduše řečeno: terapii zpackal. Teď již to vím, jsou pro to důkazy. Vraťme se však ve zkratce zpět do roku 2013. Protože MUDr. Hanka chtěl být na terapii také "vtipný", postupně mě zve na terapii 11. září (pád Dvojčat v New Yorku), 7. října (VŘSR) a naposledy 13.prosince v pátek ve 13 hodin, že ta výročí spolu "oslavíme". Chtěl jsem mu ty jeho narážky vrátit a protože jsme ve Fokusu na terapii psali básně a byl jsem v tom docela dobrý, napsal jsem také jednu katastrofickou, jak se hodilo na pátek 13. ve třináct hodin a MUDr. Hankovi ji poslal emailem. Žádná odpověď mi nepřišla, tak jsem na celou věc zapomněl.

Zde je úryvek básně, který si dodnes pamatuji: " ... a havran usedá na poražený kmen, tam někde dole pod léčebnou, v pekelném žáru kosti psychiatrů blednou, toť pátek třináctého je den, kdy to všichni odserem". Asi týden se nic nedělo, pak se však začaly dít věci. V práci se najednou objevila kriminální policie, že prý jsem napsal MUDr. Hankovi báseň a že mně zatýkají. Naprosto jsem nechápal co se to děje. Být zatčený za psaní básní v roce 2013 se mi zdálo být neuvěřitelné. Tohle by odpovídalo situaci za komunismu, někdy před třiceti lety. Při policejním výslechu jsem pochopil jednu věc, doktor Hanka začal na policii tvrdit, že jsem osoba extrémně nebezpečná, která se chystá upálit MUDr. Hanku i jeho pacienty.

Policistům jsem vysvětlil, jak to s tou básní je, sepsali jsme o tom protokol a já jsem pak jel domů. Myslel jsem, že tím se všechno objasnilo a věc je vyřešená. Nebyla. Asi za dva dny jsem byl pozván k výslechu a zatčen znovu. Na policejní služebně již nepanovalo přátelské ovzduší, jako v předešlém případě. Za stolem seděl major Havlíček, který byl v projevu velmi drsný, nekompromisní, s očividnou touhou mě dát za každou cenu zavřít. Odmítl mě pustit na svobodu, porušil tím podle mého soudu zákon, a dal mi vybrat mezi vězením a psychiatrickým vyšetřením u soudního znalce. Tak jsem souhlasil s tím znalcem, protože jsem si říkal, že mě soudní znalec prohlédne, řekne, že masový vrah nejsem a já budu mít pokoj.

Soudní znalec byla v té době MUDr. Löblová, která sídlila v RIAPSu na Olšanech. Chvilku jsme si popovídali, já jsem zodpověděl několik obecných otázek z mého života, všechno bylo v pohodě a já se těšil domů. K mému překvapení jsem se ocitnul na uzavřeném oddělení, takzvané jedničce v Bohnicích. Bez soudního příkazu, prostě jen tak. Později, když jsem měl možnost nahlížet do svých materiálů, jsem pochopil, že tohle mi zařídila MUDr. Löblová, která "upravila" znalecký posudek tak, aby mne bylo možné dát zavřít.

O něco podobného se pokusil již MUDr. Hanka, který potřeboval urychleně "překvalifikovat" moji diagnostiku, protože lehčí porucha osobnosti by se nehodila do obrazu masového vraha. Ten musí být disociální, nejlépe s těžkou paranoidní schizofrenií. A tak došlo k falšování mojí diagnózy. Kupříkladu moje matka byla najednou schizofrenička. Moje matka nebyla nikdy léčena na psychiatrii a s MUDr. Hankou, ani s jeho kolegy v práci, se nikdy nepotkala. Kde vzal MUDr. Hanka fakta pro svoje tvrzení? Vymyslel si je. Zde je zcela jasný úmysl falšovat moji diagnostiku a takových míst je ve spise více. Kdyby se těmito nesrovnalostmi policie zabývala, jak jsem navrhoval, tak mohl třeba na lavici obžalovaných sedět MUDr. Hanka a ne já.

Víte, ono zde nejde o to, kdo je komu sympatický, nemusím být, když se nelíbím jednomu lékaři, mohu docházet k jinému. V tomto případě jde ale o to, že doktor Hanka se mi snažil pomstít tím, že zfalšuje moji diagnózu a trestní oznámení a to je něco, co je společensky i právně nepřijatelné. Mohu čtenáře ujistit, že v současné době mám opět lehčí formu poruchy osobnosti a jsem považován za normálního kulturního a společenského člověka. Léky, které mi předepisoval MUDr. Hanka nesmím brát, mám to napsané ve svých osobních materiálech, protože mi způsobují nepříjemné stavy.

Ještě pro úplnost. Po tom prvním zatčení jsem kontaktoval právníka z Ligy na ochranu lidských práv, který mně pomáhal a psal dovolání k soudu. Také díky jemu jsem se z toho všeho nakonec dostal. Po týdenním pobytu na jedničce, mých každodenních protestech mě pustil domů primář jedničky, protože to byl hodný člověk a dost rychle pochopil, že jsem tam neoprávněně. Ještě v ten den, kdy jsem opouštěl léčebnu, přišel dopis od státní zástupkyně Čarvašové, že jsem extrémně nebezpečná osoba a že mně nemají pouštět na svobodu. Ale to už mi bylo jedno, protože jsem šel z rozhodnutí primáře domů.

V loni, po letech, jsem potkal MUDr. Hanku. Stále mně nenávidí a vyhrožoval mně, že do konce života se nesmím léčit v NUDZ. "Pane doktore, to je ale další porušení zákona z Vaší strany! Vy jste se zřejmě vůbec za ta léta nepoučil." Doposud mne nikdo z uvedených osob nekontaktoval, aby vysvětlil svoje jednání, omluvil se, dal věci do pořádku apod.

Michal Shejbal